Základní informace

Lom Hřiměždice, též známý jako Kujalův se nachází na severovýchodním okraji obce Hřiměždice. Většina mapových podkladů uvádí název Kujalův, nýbrž se jedná o majitele lomu za první republiky. Zdejší lokalita se nachází z geologického hlediska v moldanubické oblasti ve středočeském plutonu, který je tvořený převážně granitoidy. Jak už tento název sám napovídá, těžil se zde granodiorit (nesprávně žula, jak je všeobecně rozšířeno). Těženou horninou byl přesněji středně zrnitý amfibol – biotický (vltavský) granodiorit.[1] Všímavé oko návštěvníka jistě zaznamená, že samotný lom je situován na vyvýšenině nad obcí Hřiměždice. Naproti lomu se nachází vrchol  Bůček [450 m n. m.], kde v současné době stojí telekomunikační vysílač (Vodafone a O2). Tento vrchol je spojen s lomem rovinatým sedlem, které v souladu s územním plánem posloužilo k výstavbě rodinných domů.[2,3] Ačkoliv by se mohlo z geomorfologie terénu usuzovat, že lom nebude pravděpodobně zatopen vodou, tak opak je pravdou. Jedním z důvodů je vysoká hladina podzemní vody, která je dotována infiltrací z nejbližšího okolí skrze puklinové hydrogeologické kolektory v granodioritu. Samozřejmě nelze opomenout na dotaci vody z dešťových a sněhových srážek, které jsou v průběhu roku velmi variabilní, co se týče intenzity a celkového ročního úhrnu. Z důvodu evaporace (vypařování vody) a časové proměnlivosti hladiny podzemní vody není výška vodního sloupce v lomu konstantní. Z těchto důvodů dochází k proměnlivému kolísání výšky vodního sloupce kolem kóty 349 m n. m.[2] Z dostupných fotografií lze usoudit, že na začátku 60. let minulého století byla výška vodního sloupce více než 50 cm níže, než v roce 2002 (povodně).

Těžba kamene

Těžba lomového kamene ve zdejším lomu probíhala takříkajíc odnepaměti. Z dostupných podkladů je možné datovat rok 1926, kdy mělo dojít k intenzifikaci těžby za pomoci těžké průmyslové techniky. Z tohoto důvodu je možné dodnes kolem lomu, tak i v blízkosti nedalekého telekomunikačního vysílače naleznout pozůstatky betonových patek, které tenkrát patrně ukotvovali lanové kladkostroje. Během dalších 6 let tj. v roce 1932 již v lomu pracovalo 48 zaměstnanců pod vedením pana Kujaly. Vytěžený kámen se dodával do různých míst tehdejšího Československa na dlažbu, vodohospodářské díla, obecní a státní budovy. Kámen byl použit např. na novou budovu techniky v Praze (současné ČVUT), dívčí školy v Dejvicích a na Žižkově, zdymadlo Štvanice v Praze, zdymadlo Střekov v Ústí nad Labem (neboli Masarykova zdymadla) a různou dlažbu na pražském nábřeží.[4,5]

Zatopení lomu

Rok zatopení lomu není dodnes přesně objasněn. Z dostupných historických podkladů z Českého úřadu zeměměřického a katastrálního lze usuzovat, že zatopení proběhlo v průběhu II. světové války nebo chvilku po jejím ukončení. Pro tento úsudek byly použity veřejně přístupné ortofotomapy pořízené v roce 1938 a 1951. Zajímavostí těchto snímků je jejich technická kvalita srovnatelná s ortofotomapami pořízenými např. v roce 2003. Na ortofotomapě z roku 1938 je zřetelně rozpoznatelný lom bez vody a stále s probíhající těžbou lomového kamene. Kdežto na ortofotomapě z roku 1951 již není probíhající těžba zřetelná. Nejdůležitějším aspektem je ale fakt, že dobývací prostor lomu je již skoro celý zatopen. Ačkoliv do dnešní výšky hladiny stále scházelo přibližně 2,5 metru. Z těchto poznatků lze s jistotou říci, že všeobecně rozšířená informace mezi lidmi o zatopení lomu v roce 1953 se nezakládá na pravdě.[6]

SVAZARM v Hřiměždicích

Začátky potápění v tehdejším Československu byly z důvodu tehdejší politické situace velmi obtížné. Bez členství ve SVAZARMU (Svaz pro spolupráci s armádou) nebylo možné se vůbec potápět. Nelze ani opomenout, že během 50. let minulého století docházelo k řadám improvizací ve výrobě příslušenství k potápění. Do té doby se hojně využívali pouze skafandry z II. světové války, případně skafandry z akce UNRRA např. z Velké Británie (Správa Spojeneckých národů pro pomoc a obnovu). Dnešní a všeobecně známé aqualungy byly teprve na samém začátku. Pro výrobu masek byly v tehdejších domácích podmínkách využívány dětské kyblíčky, plexiskla, duše a další materiál, který nebyl primárně určen ani pro potápění. Výraznější zlom nastal kolem roku 1955, kdy se o potápění a především o obnovu tehdejší techniky začala zajímat Československá armáda pro svoje ženijní vojska. Hřiměždický lom se pomalu stával jakousi Mekkou pro potápěče, jelikož zde SVAZARM začal budovat výcvikové středisko pro vojenské a policejní potápěče. V roce 1959 zde proběhl první větší kurz potápění pod vedením zkušených instruktorů, kteří nabyli své zkušenosti v Německu. Po částečném politickém uvolnění před normalizací před rokem 1968 se podařilo dovést do tehdejšího Československa ze západních zemí technické vybavení pro potápění. Tato technika pak následně posloužila jako předloha k výrobě v tehdejších socialistických podmínkách.[7] Během 60. a 70. let minulého století se z lomu stala již významná potápěčská lokalita vyznačující se velmi dobrou podvodní viditelností. S příchodem zimy se viditelnost zlepšovala z trvalých 3 – 5 metrů na 10 – 12 metrů (v některých případech na 15 a více metrů).[4] Během 80. let minulého století zde docházelo každoročně na konci roku k zakončování potápěčské sezóny. Jednalo se o jakýsi karneval mezi potápěči s názvem o „Plaketu Kapitána Nema“.[8] Například mezi kladenskými potápěči se jednalo o velmi prestižní záležitost.[9] Na této akci bylo možné zahlédnout různě podomácku vyrobené plavidla, skafandry a jiné. Ačkoliv lom Hřiměždice byl označován za jakousi Mekku potápění, zdaleka to nebyla jediná lokalita pro potápění ve středních Čechách. Nelze zapomenout na lom u Bořené Hory, který v současné době nabízí velmi kvalitní zázemí pro potápění. Dalšími lokalitami vhodnými pro potápění před rokem 1989, tak i dnes je vodní nádrž Slapy, lomy kolem Mořiny, Nečíně a lom Miličín.[7]

Vrtulník Mi-4, keson a další zajímavosti

V místech současné obří houpačky umístěné na skále 5 metrů nad vodní hladinou stával v minulosti vojenský vrtulník. Účelem tohoto vrtulníku bylo co nejvěrnější navození reálných situací při seskocích do vody s potápěčským vybavením. Tento vrtulník byl připevněn na speciálním otočném jeřábu, který se přemísťoval nad vodní hladinu. Výšku seskoku bylo možné upravovat od 3 do 6 metrů. Je nutné zmínit, že u lomu bylo umístěno pouze torzo tohoto vrtulníku. Jednalo se o vyřazený stroj 51. vrtulníkového pluku z Prostějova s trupovým označením 2150. Důvodem pro vyřazení stroje byla letecká nehoda, ke které došlo dne 20. 3. 1979 u prostějovského letiště. Vrtulníku došlo ve výšce 1500 metrů nad zemí palivo z důvodu špatně seřízeného palivoměru. Posádka stroje v obsazení mjr. Chromec – instruktor, kpt. Madarász, kpt. Jančí + palubní technik Pavel Meričko celou situaci zkorigovali tak, že se jim podařilo stroj nasměrovat zpět k letišti. Po tvrdém přistání do pole 80 metrů před letištěm se vrtulník převrátil. Po vyšetření nehody, u které nedošlo k žádné ztrátě na lidských životech, byla škoda na vrtulníku vyčíslena na 425 000 tehdejších Kčs.[10] Vrtulník byl z Prostějova přemístěn do Hřiměždic na začátku 80. let minulého století a následně v první polovině 90. let pak odvezen neznámo kam.[11]

Během 60. a 70. let minulého století byl do lomu umístěn i vojenský ponton. Plošina s rozměry 6 x 4 metry je dodnes situována nad nejhlubší místo lomu o hloubce 8 metrů. Součástí pontonu je ve 4 metrové hloubce plošina se třemi otvory, které napodobují tankové průlezy. Druhá plošina v již velmi špatném technickém stavu se nachází v místech, kde byl umístěn keson. Železná konstrukce pontonu je pod vodou vyztužena dvěma traverzovými etážemi. Na řadě příslušenství pontonu se výrazně již podepsal zub času, např. výstupní žebřík se vylomil z nosné konstrukce, z původního zábradlí se dochovala pouze polovina apod. Jednou z nejvýraznějších věcí byl dříve bezesporu podvodní keson sloužící jako pozorovatelna pro instruktory. Keson tedy umožňoval instruktorům v suchém prostředí pohodlně sledovat probíhající výcvik potápěčů. Přístup do kesonu byl umožněn za pomoci dvou nebo tří spojených tankových šnorchlů, které se dříve používali např. v tanku T-54.[12] Během 80. let došlo ke snížení vyčnívajícího šnorchlu nad vodní hladinou z původních 5 metrů na 2 metry. V první polovině 90. let byl odstraněn z kesonu celý šnorchl a tím pádem došlo k jeho zatopení. O toto torzo projevil zájem v roce 2006 potápěčský klub OSAC Plzeň. Dne 20. 10. 2006 došlo k jeho vyzdvižení za pomoci jeřábu a k následnému přemístění do lomu Lomeček u Starého Klíčova u Domažlic. Po revizi technického stavu kesonu bylo rozhodnuto, že nebude použit pro plánované umístění do Lomečku. Dodnes je ale možné tento keson objevit na jeho břehu a to ve stavu, v jakém byl z lomu v Hřiměždicích vytažen. Po tomto neúspěšném znovuzprovoznění byl do Lomečku umístěn modernější keson.[13]

Podvodní zajímavostí jsou dva potopené podvozky důlních vozíků (první se nachází nedaleko vstupu do lomu a druhý u pontonu). Dále potopená železná roura nalevo od vstupu do lomu a vrak železné pramice.

Lom na filmovém plátně

Scény z hřiměždického lomu lze vidět v mnoha filmech z domácí produkce a to např. Rodeo (1973), Území bílých králů (1991), Cesta peklem (1995), Výchova dívek v Čechách (1997), 2 Bobule (2009), Místa (2014). Další scény bylo možné zahlédnout i v krátkých reklamách např. pro mobilního operátora, na léčivé přípravky apod. Lom též posloužil i pro zahraniční produkci.[14]

Současnost

Od roku 2000 se v lomu konají každoročně na přelomu července a srpna skoky do vody, známé jako Highjump. Z malé místní akce se postupem času stala jedna z největších sportovně kulturních událostí v okrese Příbram. Od roku 2001 je v místech, kde stával vrtulník, vybudována obří houpačka. Nad nejvyšší skalou byla v roce 2002 vybudovaná trvalá dřevěná skokanská věž, která umožnila skákat z výšky 15 metrů. Po její demontáži se od roku 2005 staví pouze montovaná dočasná skokanská věž při konání Highjumpu. V témže roce bylo vybudováno u lomu občerstvení, které v průběhu let bylo ještě rozšířeno o venkovní posezení.[15] V oblasti potápění je zdejší lom stále vyhledávaným cílem řady potápěčů, ačkoliv jeho nejslavnější období je již dávnou historií…

Provozní řád lomu

Ing. Ondřej Vacek, 2020


Doporučené odkazy: www.mokrefotky.czwww.blackjn.czwww.stara-vltava.czwww.highjump.czwww.osac.cz

Fotografie použity se svolením Věry Novákové, Tomáše Kurfiřta, Ing.  Jaroslava Hudce, Vojtěcha Pavelčíka, Michala Černého a Josefa „Pytláka“ Říhy.


Použité zdroje:

  1. http://mapy.geology.cz/geocr_25/
  2. https://ags.cuzk.cz/dmr/
  3. https://mapy.cz/
  4. ŠIMON Otto. Popis potápěčských lokalit Středočeského kraje: bakalářská práce. Praha: UK FTVS, 2011, s. 44. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/51039/BPTX_2010_2__0_194281_0_78102.pdf?sequence=1&isAllowed=y
  5. ČERNÝ Michal a ČERNÁ Kateřina. Buddy Potápění 2/2015. Liberec, 2015. Dostupné z: https://www.blackjn.cz/sites/default/files/hrimezdice_ovcary.pdf
  6. https://lms.cuzk.cz/
  7. https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10176269182-retro/211411000360032/titulky/?kvalita=nizka
  8. POKORNÝ Oldřich „VYAVI“. Plaketa Kapitána Nema. Kladno, 1983 – 1988. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=i8eH6_IuXHM
  9. http://potapecikladno.cz/onas
  10. http://www.vrtulnik.cz/accidents/nehoda006.htm
  11. ŘÍHA Josef „Pytlák“. Tajemství vrtulníku z Kujalova lomu. Milovice, 2018. Dostupné z: https://letci-zatec.cz/tajemstvi-vrtulniku-kujalova-lomu/
  12. http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=4274.0
  13. https://domazlicky.denik.cz/zpravy_region/do-lomecek20071127.html
  14. https://www.filmovamista.cz/lokalita/zaber?id=6579-zatopeny-lom-Hrimezdice
  15. http://www.highjump.cz/cs/lom/